První půl ironman za rok? Dá se na něj natrénovat? S pořádnou dávkou odhodlání, disciplínou a tréninkovým plánem to jde! Alespoň #triatletTerka je toho důkazem, když si letos svůj velký, triatlonový cíl splnila. Tenhle hutný závod s distancemi 1,9 km plavání, 90 km kolo a 21 km běh už je taková vstupenka mezi velké sportovce, v žádném případě ale není nedosažitelná! Jaká cesta k půl ironmanu vedla Terku? Co byly největší výzvy? A na co se chystá dál?
Teri, na úvod, proč jsi si vybrala zrovna triatlon a půl ironman jako svůj hlavní sportovní cíl? (Tedy alespoň ten letošní).
V červenci 2021 jsem seděla u Balatonu s kamarádkou a ona navrhla, co takhle udělat ironmana? A já nevěděla, o čem mluví. Ani ty tři disciplíny triatlonu bych v té době nevyjmenovala za sebou. Neznám sportovce jmény, dokonce ani největší kapacity. Sport jsem totiž v televizi ani na internetu nikdy nesledovala. Prostě ho raději dělám, než sleduju. A tak jsem si řekla, to je dobrá motivace. Ironman je trochu přehnaný, tam se asi nikdy nedopracuju, ale třeba sprint nebo olympijská vzdálenost zní dobře.
Další rok jsem odjela místní duatlon na dědečkovo starším horském kolem, virtuálně jsem udělala nějaké olympijské vzdálenosti a začala trochu rozumět tomu, o co jde. Horské kolo se na silnici neosvědčilo, tak jsem z kraje další sezóny, tuším duben 2023, koupila první silničku, na kterém jsem dodnes. Silničku mi prodala Kája, dnes už moje trenérka, která si mě vzala pod svá křídla.
V roce 2023 jsem se naučila plavat kraulem, koupila kolo a tréninky měly tendence někam směřovat. A byl to právě cíl na další rok – Czechman. Se skupinou Nikdy není pozdě se utvořila krásná podporující a inspirující komunita nadšených triatletů. Každý z jiného kraje, každý v jiné startovní pozici, ale všichni s jedním cílem. A musím tedy říct, že mám i ohromnou podporu místní prostějovské komunity, kde máme slušnou zásobu úplných ironmanů s krásnými výsledky.
Co tvůj trénink, jak vypadala příprava na první půl ironman?
Tréninky nechávám plně v kompetenci mojí trenérky Káji, která má moji plnou důvěru. Občas jsem zpochybnila nějaké intervalové běhy, ale ukázalo se, že přesně ví, co potřebuju. Společně jsme vyrazily na kolech okolo Balatonu a musím říct, že na delší trasy je prostě lepší jezdit s někým. Většinu tréninků musím odmakat sama a skládají se z běhu, kola s přechodem na běh, plavání, posilovny a občas jsou proložené jinými sporty. Příprava na Czechmana bylo pro začátečníka jako jsem já hodně intenzivní oproti předchozímu roku.
Co pro tebe byla v přípravě největší výzva?
Největší výzvou pro mě bylo právě kolo. Nikdy jsem ho neměla moc v oblibě (kromě let, kdy jsem jezdila jako malá s dědečkem v sedačce) a i dnes s ním bojuji. Dlouhé tréninky, kopce ani intervaly si zatím nenašly cestu k mému srdci. Další výzvou je pro mě strava, ale to je spíš celoživotní boj než záležitost triatlonu.
A co ti přišlo naopak jednoduché?
Snadnější pro mě bylo plavání. Identifikuji se jako vodní tvor, takže plavecká příprava pro mě byla snadnější.
Jak probíhá první půl ironman
Jak jsi se na startu cítila? Byla nervozita?
Možná i díky tomu, že plavání miluju, tak jsem se na první disciplínu těšila. Přirozená nervozita byla. Hlavně ten pocit, že člověk neví, do čeho se pustil.
A teď už k samotnému závodu – jak jsi zvládla přípravu do velkého depa na Czechmanovi?
Na Czechmanovi jsme se potkala jak s Kájou, která si mimochodem zaběhla pro osobní rekord, tak s Vojtou z prostějovské skupiny a oba mi hodně pomohli a poradili. Třikrát jsem s manželem překontrolovala všechny věci a nebylo moc co řešit. Tyhle věci mám obvykle v pořádku, mám svůj checklist, který si reálně odškrtávám, a v depu jsem celkem kliďas, takže tady vše probíhá hladce.
Jak šlo plavání a hlavně zdejší hromadný start?
Start závodu byl hodně o kopancích do různých částí těla. Vůbec jsem nevěděla, jakou strategii zvolit a, upřímně, nevím to ani teď. Mám ale tušení, že to je prostě součást závodu a konkrétní strategie neexistuje. První minuty plavání připomínají přeplněný ring boxerů. Po chvilce se to ale rozvlnilo, při každém nádechu jsem viděla nad sebou letět volavku a říkala jsem si, že je hezký, že na nás někdo dohlíží.
Co první depo? To je taková zkouška, i když už to dávno není tvůj první půl ironman 🙂
Depo jsem měla extrémně pomalé, ačkoliv mně přišlo, že je vše v pořádku. Přehodila jsem věci, žádné zmatky, vzala jsem kolo a utíkala deštěm k asfaltu. Zmínila jsem, že od rána do první části kola pršelo bez ustání, nebo ne?
No a teď tak trochu ‚‚hlavní‘‘ disciplína dlouhých triatlonů – kolo. Byla jsi s ním spokojená?
Na kole jsem makala, ale ne na 100 %. Nevěděla jsem, co mě čeká po něm a kolik sil si mám nechat. Dneska vím, že bych do toho mohla trochu víc šlápnout. Ale to jsou ty věci, které se člověk naučí až se zkušenostmi. Držela jsem se časů, které jsem měla v plánu, a kupodivu se mi jelo dobře.
Říkala jsem si, že všechno jednou skončí – i tohle kolo. Přála jsem si jen nedostat defekt a dojet do depa bez pádu na mokré cestě. Jediné, co jsem na kole dost pokazila, byla zase ta strava. Kolo jsem odjela snad s jednou tyčinkou a dvěma malými gely a to celé s půl litrem vody. Z toho si prostě příklad neberte. Později mě to totiž dohnalo.
A nejlepší na konec – běh, jak to šlo na půlmaratonu?
To nejlepší na konec se ukazuje často jako to nejhorší. Běh miluju, ale asi prostě ne po 1,9 km plavání a 90 km na kole. Vrhla jsem se na půlmaraton celkem veselá. V depu jsem si usušila nožky, nasadila nové suché ponožky a běželo se mi fajn. Dokud se mi nezačalo běžet těžko.
Tady už jsem využívala každou občerstvovací stanici, nalila jsem do sebe tolik Coly a vody, co to jen šlo. Měla jsem pocit, že mi chybí energie. Což teď zpětně už zní celkem logicky. Běh jsem dokončila bez křečí, bez zdravotních problémů, jenom teda dost unavená. Čtyři okruhy v podobě dlouhých rovinek tam a zpět jsou pro moji hlavu náročné.
Co jsi si ze závodu odnesla?
Závod hodnotím vždycky ze dvou pohledů. Ten první je technický a čistě sportovní – musím zlepšit stravu a být vytrvalá. Jsou to vytrvalostní sporty, takže za rok trénování se prostě nedostanu tam, co bych si přála, protože někde se musí nasbírat kilometry a zkušenosti a tyto věci nejdou uspěchat. Na stravě oproti tomu můžu pracovat každý den od rána do večera.
Ten druhý pohled je spíš mentální. Kam mě závod posunul? Jakým jsem člověkem? Co mi to dává? Tady asi každý bude mít jiný pocit. Pro mě je sebepřekonání, vycházení z komfortu a poznávání sama sebe životním posláním. Líbí se mi sledovat svojí hlavu. Co se v ní honí, jaké myšlenky mi do ní chodí, jak se sebou mluvím a co si říkám – když to jde a když to nejde. Řekla bych, že je to moje největší motivace v životě. Zajímá mě, jaká Terka stojí na startu a jaká Terka asi tak projde cílem.
Každý by měl mít svůj důvod PROČ něco dělá a jak řekla Abhejali (česká plavkyně, která pokořila sedmičku oceánů) – když je krize, tak jeden důvod obvykle nestačí. Je dobré jich mít víc a mít se o co opřít.
A jaké jsou tvoje další plány, cíle, sny?
Ráda bych odjela ještě jednoho půl ironmana v roce 2024 a potom se začala připravovat na celého ironmana, kterého bych ráda dala v roce 2025. Všechno bude záležet na fyzičce. Moje hlava tam je, ta by to nejraději jela už zítra, ale tělo ještě ne. Tam nás čeká minimálně rok intenzivní práce, na kterou se moc těším.
Jsem vytrvalec, maratonec, ne sprinter. Mám ráda dlouhý tratě. Po zlínské šestihodinovce v bazéně mě láká i 12 nebo 24 hodin a různé přeplavby jezer a úžin. Stejně tak mě lákají delší tratě na běh. Zároveň ničemu nedávám přesné termíny. Konkrétní závody nemám vybrané. Jako člověk, který poslední roky bojuje s nemocí, která si odchází a přichází, jak chce, vím, že není v mojí moci plánovat. Rozhoduji se většinou na poslední možnou chvilku, podle zdravotní kondice.
Ráda bych nakonec řekla, že pro mě je opravdu důležitá podpora – trenérky, rodiny, přátel, sportovní komunity. Obklopte se takovými lidmi, kteří se snaží tomu, co děláte porozumět a podpořit vás, i když to třeba zrovna není to, čemu fandí oni sami. S takovými lidmi a oporou se vše dělá lépe.
Tak to byl Terky první půl ironman. Další premiéra a #miseTriatlon v průběhu je i ta od #triatletAlex! Jeho dosavadní zkušenosti, dojmy a nadšení do prvních závodů najdeš v tomhle nedávném rozhovoru. No a na další závody už se těší nejen on nebo Pavlína, ale i zbytek naší party! Běháme, plaveme, jezdíme na kole, triatlonujeme. Každého co baví a pro co má zápal, zkrátka nikdy není pozdě začít! Nezapomeň proto sledovat náš progres na Instagramu, na Facebooku nebo se k nám přidej taky. Co bude tvoje příští výzva?
